TeNhLe bLoGísEk VáS tAdY mOcÍk ZdRaVí !

Cherryn KOMENTÁŘ: Ahoj, já jsem Cherry, budu vám překládat takovéto podobné blbosti. Proč je sem vůbec píšu? Protože je to sranda, výborné na odreagování a člověka hned přejdou starosti. V rubrice "Moe kecy" najdete skutečně takové vypatlané blbosti,takže pokud se chcete zasmát tomu, že i na světě mohou být "kWáSňOučQé HoLčičQy BaRbiEnQy" tak jen tak dál a uvidíte, že bude po starostech! ;)
I wanna...

Takový příběh...

21. června 2011 v 19:24 |  Citátky
... od Bruna Ferrera


Jeho útlou knížku jsem dostala od jednoho člověka se zlatým srdcem na narozeniny. Nejdříve s despektem je vlastní mému názoru na 90% křesťanské literatury (Bože odpusť) jsem tuto knížku přidala k dalším, které jsou přichystány na čtení... a není na ně čas. Ale...

Znáte to... jdete si lehnout pozdě v noci, ale máte strach zhasnout světlo, aby jste nezůstali sami se svými vlastními myšlenkami, nechcete se začíst do knihy, protože nechcete ponocovat déle, než je nevyhnutné nutné... Jednoho takového pozdního večera padl můj pohled na hromádku u postele. A nahoře malá brožůrka. Heuréka! Tohle si prolistuju a počkám, až mě začne brát spaní.Listy zašumněly a já zjistila, že to není plynulý příběh, ale jen maličké a kraťoučké příběhy či úryvečky. Otevřela jsem ji tedy někde uprostřed a začle jsem se do prvního příběhu. A můj despekt se rozplynul...

Poté každý večer jsem uléhala s maličkou knížečkou a po náročných dnech se nechala vynést k výšinám, větrala si hlavu a vzdávala hold autorovi... Protože nikdy jsem nečetla nic trefnějšího, pokornějšího a opravdovějšího... o víře, lásce člověka k bližnímu, naději a pokoře. A nic, kde bych tolik nacházela svoje myšlenky, pocity, strachy a obavy, které se rozplynuly společně s despektem.

Dovolím si citovat pár jeho příběhů, snad naplní vnitřním klidem, energií a láskou i vás...
..........1. story .......... V lese..........


"Proč chodíš každý den do lesa?"
"Modlím se tam."
"Vždyť Bůh je přece všude, nebo ne?"
"Samozřejmě."
"A je Bůh všude na světě stejný?"
"Ano, Bůh je stejný všude."
"Tak proč chodíš do lesa?"
"Protože v lese nejsem stejný já."


Johanka z Arku slýchala hlasy pocházející od Pána. Francouzského následníka trůnu to rozčilovalo.
"Pořád ty tvoje hlasy," stěžoval si. "Proč je neslyším já? Král jsem přece já, ne ty!"
"Ty hlasy doléhají i k Tobě, králi," odpovídala mu Johanka. "Jenomže ty je neposloucháš. Ty si večer nesedneš na pole, abys je slyšel. Když na věži zvoní Anděl Páně, rychle se pokřižuješ a tím to pro tebe končí. Kdyby ses modlil srdcem a naslouchal zvonění zvonů, i když přestanou bít, slyšel bys ty hlasy stejně jako já."

.......... 2. příběh ..........Víra ..........


Pole byla vyprahlá a zem praskala nedostatkem vláhy. Zažloutlé a povadlé listí smutně viselo z větví. Trávu na loukách slunce úplně spálilo. Lidé napjatě a nervózně zkuomali kobaltově modré nebe, zda se na něm neobjeví mráček.
Každý týden bylo vedro nesnesitelnější. Opravdový déšť spadl naposledy před několika měsíci. Farář svolal obyvatele vsi před kostel, aby všichni společně prosili za dar deště.
V určenou hodinu bylo náměstíčko plné lidí. V očích měli úzkost, ale také naději, že konečně zaprší.
Mnozí si nesli předměty, kterými chtěli projevit svou víru. Farář přejížděl pohledem po shromážděných věřících a obdivně sledoval to množství biblí, křížků a růženců.
Náhle se zastavil. Nemohl odtrhnout zrak od děvčátka, které způsobně sedělo v první řadě.
Na klíně mělo složený červený deštník.

Modlit se zanemná prosit o déšť, věřit znamená vzít si deštník.



.......... 3. příběh .......... Nedokonalá amfora ..........


Každého rána se jeden venkovan vydával ke studni s dvěma velkými amforami, které přivazoval na záda svému oslovi. Jedna z nádob už byla stará, popraskaná a voda z ní cestou unikala. Ta druhá byla nová, hlaďoučká a pevná, nepropustila ven ani kapku. Stará amfora se styděla a připadala si zbytečně, tím spíš, že si ta nová nenechávala ujít příležitost, aby se nepochlubila svou dokonalostí: "Mně nikdy neunikne ani kapička."
Jednoho dne se stará amfora svěřila svému majiteli: "Vím, že na svou práci už nestačím. Zbytečně se mnou plýtváš časem, silou i penězi. Než se dostaneme do vsi, polovina vody ze mě vyteče. Odpusť mi mé nedostatky a rány."
Druhý den se venkovan cestou do vsi obrátil na starou amforu: "Podívej se na kraj cesty."
"Je plný krásného kvítí."
"To je tvou zásluhou," řekl jí majitel. "To ty je každý den zavlažuješ cestou domů. Koupil jsem na trhu semínka a rozesel je podél cesty. Ty jsi je každý den nevědomky zasévala, až z nich vyrostly tyhle překrásné květiny."
Každý si neseme spoustu ran a prasklin, ale když k tomu svolíme,
Bůh s našimi nedostatky dokáže učinit zázraky.


Mnoho z mých snů se nikdy neuskutečnilo.
Rozplynuly se v ranním úsvitu.
Ale to málo, které se díky Bohu splnilo,
mě láká, abych snil dál.

Vyslovil jsem mnoho modliteb,
aniž bych na ně dostal odpověď,
přestože jsem na ni dlouho a trpělivě čekal.
Ale těch několik, které byly vyslyšeny,
mě láká, abych se modlil dál.

Důvěřoval jsem mnoha přátelům,
kteří mě opustili
a ponechali samotného v slzách.
Ale těch pár, kteří mi zůstali věrní,
mě láká, abych důvěřoval lidem.

Rozesel jsem mnoho semínek, která spadla na cestu
a která sezobali ptáci.
Ale těch pár voňavých kytic, které jsem natrhal,
mě láká, abych šel dál.
A jestli je vám to málo, možná ..... ZDE .....najdete více.

Bruno Ferrero - Osvěžení pro duši, vydavatelství portál
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
CHCI BÝT BARBIE ta děvka má všechno!